Očima jedenáctiletého diváka
V rámci projektu Psáno do Písku proběhla v Písku 3. 2. a 5. 2. 2014 dvě eurytmická celovečerní vystoupení. Jaká byla? Zeptala jsem se na to mé jedenáctileté dcery. Byla poprvé na eurytmickém vystoupení, přestože její máma ji studuje už čtyři roky. Pro lepší vybavení zážitků dostala do rukou program a podle něj vzpomínala.
Na dětech ze speciální waldorfské školy na Opatově bylo vidět, že se stydí. Přesto mě jejich práce s hůlkami a šikovnost zaujala a líbila se mi.
Baladu o skepsi (Vrchlický) jsem nepochopila, Hádanka od Jana Skácela byla pěkně rýmovaná, pohyb byl výstižný a potěšilo mě, že se slova dají vyjádřit ještě jinak a že se takhle dá vyjádřit i hádanka.
Nechci, aby to vyznělo, že když jde o mojí maminku, všechno chválím, ale Myš domácí (E. Frynta) byla vtipná a hezká. Nejvtipnější bylo, že když odcházela jako bytná, tak jsem v ní opravdu viděla svou maminku.
Z domova znám Krtka (E. Frynta) zhudebněného a moc se mi nelíbí, ale eurytmické ztvárnění se mi líbilo.
Opravdu mě překvapilo, když jsem zjistila, že naše představení 5. třídy na školní Tříkrálové slavnosti se shodovalo s kulturními epochami na tomto představení. Byla jsem rozzlobená, protože jsem měla pocit, že se dospělé eurytmistky po nás opičí. Vtip byl v tom, že my jsme to dělali po nich.
Nejsem sice dobrý hudebník a nerozumím délkám not, ale ve skladbě Largo od F. Chopina bylo vidět, které tóny jsou dlouhé a které krátké.
Pentagram byl zajímavý tím, že se pokaždé rozprskl do prostoru a zase se složil. Upřímně obdivuji eurytmistky z pražské skupiny, že se vždycky vrátily na správné místo.
R. Schumann – Klavírní skladba v d moll. Tuhle skladbu má mamka na vyzvánění na mobilu, proto jsem ji znala až moc dobře. Skoro se divím, že jsem si jí v hledišti nepobrukovala s klavírem. Bylo to hodně energické a to mám ráda.
Celkově se mi vystoupení líbilo. Zajímavé byly barevné kostýmy a vždycky jsem se těšila, jaký se objeví. Také mě hodně překvapilo, že i mohutné postavy se dokážou ladně pohybovat. Obdivuji všechny eurytmistky jak pražské, tak písecké, že se naučily tolik choreografií a předvedly je najednou.
Betty Čápová
Fotky: Martin Šimek