Michaelská imaginace – kurz s Barbarou Mraz

Babí léto už si podává ruku s podzimem. Nejvyšší čas k posile duše. Nám přijela eurytmická posila z Berlína. Barbara Mraz, nám mnohým již dobře známá, nás na prahu Michaelského času provedla prací na Michaelské imaginaci. Text této Imaginace předal Rudolf Steiner na úplném konci své pozemské pouti a eurytmické formy k ní jsou posledními, které vytvořil (a již nestačil opatřit poznámkami k provedení, jak bylo jeho zvykem). Již sama práce s touto Imaginací vyžaduje velkou odvahu. Jde o velmi hluboký text, obrazy v něm předávané se dotýkají duchovních skutečností, které jsou běžnému každodennímu životu opravdu velmi vzdáleny. Alespoň se to může na první pohled zdát.

Barbara ovšem oplývá jednak bohatou zkušeností (nastřádanou nejen během let na jevišti Goetheana, ale i vlastní soustředěnou vnitřní prací), jednak darem, jenž mají nemnozí – totiž schopností poznat, jaké pokroky jsou schopni v danou chvíli učinit ti, s nimiž pracuje. Vpluli jsme do společné práce. V kruhu více než dvaceti účastníků (nejen z Čech a Moravy, přijeli i přátelé a kolegové ze Slovenska a Maďarska) se v pohybu tvořilo Michaelské společenství, přijímající skrze práci na formách Imaginace vážně svůj úkol. Barbara formy rozdělila na dílčí kroky. Zprvu zkoušely jednotlivé skupiny svou formu, aby ji vzápětí pod Barbařiným přísným, ale láskyplným vedením spřádaly do stále složitějších vztahů všech se všemi. Vztahů, které jsou dány nejen formou, ale například i barvami šatů a závojů, což pro mě byl úhel pohledu, jaký jsem dosud v eurytmické práci nepoznala. Harmonie Michaelské imaginace je souhrou pěti forem na úrovni pozemské, ovšem i rozhovorem této pozemské úrovně se samotným Michaelem. Tento aspekt je vtělen již do úvodní („němé“) formy, tzv. Vortaktu, který celou věc uvádí – na pozemské úrovni se „ozývá“ pětihlasý sbor, volající HALELUJA, jež se s jásavou vděčností obrací k božskému světu. Jejich formy nazvala Barbara „hvězdnou konferencí“ – každá z pěti forem je variantou pentagramu. Michaelova forma obepíná jejich společné snažení a eurytmista „odpovídá“ ze své sféry mohutným „FIAT“ – tedy budiž! I formy pro jednotlivé sloky jsou rozhovorem mezi pozemskou sférou našeho snažení a Michaelovou sférou, k níž se obracejí.

Hledání harmonie se samozřejmě nikdy neobejde bez pádů a kolizí, avšak výsledek, o který usilujeme, přece není dokonalá forma. Dokonalost je jen forma smrti. My se nepřestáváme s odvahou pokoušet a naším výsledkem je prožitek hlubokého štěstí. Štěstí, jaké přináší společná práce s lidmi, kteří nám nemusejí být blízcí v běžném každodenním životě, přesto však naše usillování jde stejným směrem s plnou vážností a opravdovostí. V setkání s Barbarou a Michaelskou imaginací se nám tohoto štěstí dostalo vrchovatě.

Třešničkou na dortu (nebo možná spíše esencí) byl Barbařin exkurs do dob minulých. Znovu jsme prošli některá zákoutí Steinerovy práce na inauguraci eurytmie. Měli jsme možnost zakusit, jak postupně dostávala Lory Maier-Smits své úkoly, tedy jak se eurytmie postupně vtělovala do světa. Poznali jsme také, proč zrovna této dívce připadl úkol stát se vtělením eurytmie, přestože ona sama neměla nikdy pocit, že by byla něčím výjimečná. Byla prostě otevřená a s pokorou, ale i obrovským nadšením přijala svůj životní úkol. A to je, myslím, největší Michaelský dar od Barbary pro nás v nadcházejícím temnějícím čase. Připomínka, že nejbližší světlo, které máme vždycky k dispozici, září uvnitř nás. I proto s námi, mylsím, Barbara prošla také Steinerovou průpovědí Der Wolkendurchleuchter:

Ten, který prosvětluje oblaka

Nechť prosvětlí

Nechť prosluní

Nechť prožhne

Nechť prohřeje

Také mne.

Tato průpověď se používá ve dvou zněních, druhé končí prosbou „Také nás“. Avšak s Barbarou jsme ve společné práci měli možnost plně prožít, jak naše „My“ vzniká, když se spojí jednotlivá „Já“ ve společném chóru. Za to jí patří náš velký dík! Zároveň smíme chovat naději, že po době, kdy naše Já budou pracovat na společném díle oddělena v prostoru, zanedlouho se opět budeme moci sejít k občerstvující práci společné.

Praha, 11. – 13. 9. 2026

(Autorkou textu je Jitka Radová)

Vyhledat
Rubriky

Sociální sítě

Další příspěvky

Annemarie Ehrlich slaví 100 let

V letošním roce se významná eurytmistka Annemarie Ehrlich z Nizozemí dožívá krásných sta
let. Její životní dílo, hluboká lidskost a dlouholetá pedagogická i umělecká práce ovlivnily
mnoho generací eurytmistů po celém světě, včetně České republiky. Po dobu dvanácti let
pravidelně přijížděla do Prahy, kde vedla eurytmické semináře a uměleckou práci zaměřenou
na podstatu eurytmie, tvořivost a vnitřní pravdivost. Její způsob výuky, schopnost hlubokého
vnímání i otevřenost v setkávání s lidmi zůstávají dodnes živou inspirací pro mnoho jejích
žáků a kolegů.

Celý příspěvek »

Kalendář duše eurytmicky s Barbarou Mraz

Každý eurytmista si ve vzdělávání prošel prací na Duševním kalendáři, ale duševní
práce není jako jízda na kole, na které po letech sednete a bez obtíží se rozjedete.
Je to spíš jako pěstování růží. Chvíli se o ně nestaráte a už vadnou a osychají. A
proto jsme byli velmi rádi, že poslední dubnový víkend proběhl v Praze kurz pro
eurytmisty na toto téma. Lektorkou byla výborná německá eurytmistka Barbara Mraz.

Celý příspěvek »

Vlna optimismu – projekt Vltava

Představte si třináct absolventů waldorfského lycea, dvě studentky a dvě profi eurytmistky.
Představte si, že od září do dubna každé pondělí cvičíte dvě hodinky eurytmii a hodinku studujete
něco, co se jmenuje Šest základních cvičení, v září a v dubnu se mnohokrát propotíte během dvou
intenzivních týdnů soustředění s Ingrid Everwijn z eurytmické školy Eurythmeum CH, která neúnavně
přináší podněty k tvorbě choreografie.

Celý příspěvek »