V září loňského roku nastoupila do dvouletého intenzivního dálkového studia eurytmie
v Norimberku skupina devíti žen. V Čechách jsou známy pod „jménem“ Závojnatky. 1. cesta
k norimberským cílům ale započala již před mnoha lety.
Jádro Závojnatek se vylíhlo ze skupinky nadšených zájemkyň o eurytmii, která se
poprvé sešla 8.–10. 2. 2019 v Otevřeném prostoru v Trpoměchách u Slaného na
dvouapůlletém semináři Eurytmie a antroposofie, který otevírali Hana a Tomáš Adamcovi
a Jitka Čápová. Po skončení tohoto semináře se nás našlo několik, které bychom rády
přinášely eurytmii do škol, kde jsme všechny působily. Nejedna škola se potýkala s tím,
že se eurytmie nevyučovala vůbec, neboť eurytmistek je v Čechách dlouhodobě
nedostatek. K tomu, abychom mohly učit eurytmii na školách, jsme ale neměly potřebné
vzdělání. Bylo zřejmé, že je třeba proniknout do hlubších úrovní hláskových i tónových
gest. Samy jsme zakoušely, jak silně nás eurytmie proměňuje – a bylo nám jasné, že
podobně, možná ještě intenzivněji, působí i na děti. Byla by škoda zapisovat do dětských
duší a těl naše vlastní nezpracované vady a „šrámy“. K tomu by mohlo docházet, pokud
bychom eurytmii ve školách začaly vyučovat dříve, než se naše eurytmické dovednosti
dostatečně prohloubí.
Seminář Eurytmie a antroposofie (běh A) se vlivem covidu protáhl a skončil až
v březnu 2022. Zakončení mělo podobu turné s eurytmickou pohádkou O Zlaté rybce,
kterou jsme uvedly v Praze (Obec křesťanů), v Českých Budějovicích a v Plzni. Po
skončení semináře jsme spolu s Hankou a Jitkou hledaly další cestu k prohlubování našich
dovedností. Setkávaly jsme se na víkendových setkáních, na letní eurytmické osvěžovně
v Příbrami aj. Pomalu jsme začaly dílčím způsobem působit ve školách – naše hodiny
tehdy nesly název Umělecká pohybová výchova.
V červenci 2024 jsme se přihlásily do třetího běhu Eurytmie a antroposofie, s tím, že se
budeme částečně účastnit výuky se začátečníky a zároveň hledat formu dalšího vzdělání,
které by nám umožňovalo na školách učit eurytmii.
Po roce začaly naše lektorky hledat eurytmickou školu v zahraničí, která by nás mohla
dovést k eurytmickému diplomu. Navštívila nás eurytmistka Monika Höfer z Berlína.
Berlínská eurytmická škola by nás po konzultaci přijala, neměla však zkušenost s dálkovým
studiem. Proto jsme se nakonec rozhodly pro norimberskou eurytmickou školu, vedenou
Katharinou Gleser a Antje Heinrich.
V září 2025 tak naše devítičlenná skupina vyrazila na první setkání do Norimberku, kde
jsme byly zapsány do 3.–4. ročníku pětiletého studia. Nebe stálo při nás i při hledání
ubytování. Dozvěděly jsme se o paní Reeder, která je ze zdravotních důvodů
v antroposofickém domově s pečovatelskou službou, její velký třípatrový dům tedy zůstal
prázdný. Ráda jej nabídla k ubytování zájemcům o eurytmii, neboť k waldorfskému světu
měla po celý život blízký vztah. Její syn nás domem provedl a seznámil s chodem
1 Původně interní označení v rámci třetího běhu semináře Eurytmie a antroposofie, kde tato skupinka jakožto
pokročilejší už používala a nosila eurytmické závoje, zatímco služebně mladší frekventanti a frekventantky
kurzu ne.
domácnosti. My jsme na oplátku pomohly s úklidem, přestěhováním nepotřebných věcí
a dům jsme „zabydlely“.
Nyní máme za sebou zakončení prvního trimestru – první Abschluss. Během trimestru
jsme do Norimberku jely třikrát, na pobyty v délce od tří do sedmi dnů. Hned při prvním
setkání jsme pracovaly s německou básní Fülle (C. F. Meyer), s vánoční průpovědí 3.
Dezemberwoche a s textem Ecce homo. Protože plynně německy hovoří pouze jedna z nás,
bylo zapamatování textů i ukotvování gest pro německé hlásky náročné. O to poctivěji
a s větší chutí jsme pracovaly. V básni jsme se brzy cítily téměř jako doma – „téměř“ proto,
že český jazyk vyvěrá z našich srdcí přirozeně, zatímco němčina k nám zatím proudí spíše
z hlav. Výhodou německé eurytmie je její jasnost a přesnost, kterou k nám Katharina přináší
a kterou se v gestech učíme následovat.
V tónové eurytmii jsme pracovaly na zviditelňování horního a spodního hlasu v Preludiu
J. S. Bacha, na disonancích od Telemanna a také na čtyřhlasém kánonu Ein Stimm beginnt
im Abend sacht. Ke konci druhé říjnové návštěvy jsme se dotkly i skladby Leoše Janáčka
Frýdecká Panna Maria, kterou Antje poskytla Hanka Adamcová. Tuto práci budeme dále
rozvíjet až při druhém Abschlussu.
Setkávání v Norimberku doplňujeme pravidelnými setkáními v Čechách, zejména
v Trpoměchách. Naše milé eurytmistky Hanka a Jitka s námi trpělivě prohlubují práci a při
každém norimberském výjezdu nás alespoň na jeden den navštěvují. Je to pro nás velká
podpora a péče, za kterou jsme hluboce vděčné. Obě také již několik let jezdí do našich škol
a poskytují nám velmi cennou zpětnou vazbu při hospitacích.
Koncem listopadu 2025 přijela část Závojnatek podpořit Waldorfskou školu Vážka
v Litoměřicích při oslavách deseti let její existence. Na pódiu zaznělo eurytmické zpracování
dvou hlasů v Preludiu J. S. Bacha a malé formy v Passacaglii téhož autora. Sólo za
doprovodu houslí a klavíru ve skladbě Air od J. S. Bacha přednesla Eva Bačkovská.
Před námi jsou nyní dva roky intenzivního dálkového studia. V létě 2027 bychom měly
svou eurytmickou cestu představit v Goetheanu a v zimě 2027 obhájit diplomové práce.
Teprve poté, doufejme, získáme diplom, který nám umožní dále se prohlubovat v eurytmii na
seminářích určených pokročilým eurytmistkám – a stát na prahu další etapy vlastní
eurytmické cesty.
Tak jsme my, Závojnatky, vykročily na cestu k sobě samým. Eurytmie nás hluboce
proměňuje – náš život se stává bohatším, živějším a tvořivějším. A mluvím-li za sebe, také
šťastnějším a naplněnějším. Přeji nám mnoho píle v cvičení, odvahu překonávat lenost při
domácí práci, hodně zdraví a vnitřní radosti. Děkuji všem, kteří nás podporují – viditelně
i neviditelně, hmatatelně i z oblastí běžným očím skrytých.
Tereza Hrůzová
