„Za mnou se orchestr vlní jako řeka a hudba plyne do mých uší. Trocha eurytmie nás ještě čeká,
občerstvili jsme část našich duší.“
My na základce pečujeme o děti devět let a proměnu z roztomilého pidi človíčka přes činorodého
čtvrťáka, odrzlého sedmáka do hledajícího deváťáka máme denně před očima. A mnoho z nás si už
párkrát povzdechlo, že když děti vypipláme, odcházejí na střední školu, tam rozkvetou a my u toho už
nejsme. Vím, že řada středoškolských učitelů by také ráda pokračovala s vypiplanými čerstvými
dospěláky dál a hlouběji ve svém oboru. Ale stává se to jen velmi ojediněle.
A teď se to stalo! A my se základkovými dětmi jsme byli u toho! A byla to naprostá pecka!
Vždy vítám možnost zažít se základkovými dětmi práci středoškoláků. V oboru eurytmie je těch
příležitostí velmi málo. Proto jezdíme každý rok na vystoupení pražského waldorfského lycea. A vždy
je to velká podpora a krásná inspirace do další práce. Letos to ale byla jedinečná lahůdka! Tradiční
perfektní práce kolegyň z lycea byla v závěru povýšena o další úroveň. A to díky projektu Vltava.
Představte si třináct absolventů waldorfského lycea, dvě studentky a dvě profi eurytmistky.
Představte si, že od září do dubna každé pondělí cvičíte dvě hodinky eurytmii a hodinku studujete
něco, co se jmenuje Šest základních cvičení, v září a v dubnu se mnohokrát propotíte během dvou
intenzivních týdnů soustředění s Ingrid Everwijn z eurytmické školy Eurythmeum CH, která neúnavně
přináší podněty k tvorbě choreografie.
No a zároveň si představte, že na úplně jiném místě se schází třicet pět studentů hudby ze dvou
pražských konzervatoří pod taktovkou absolventa waldorfského lycea a také cvičí. Také hledají
soulad, podstatu hudby.
B. Smetana složil skladbu Vltava již zcela hluchý. Hudba zněla uvnitř něj, byl jí naplněn. Tak si to
představuji aspoň já. Je to tak vydařená skladba, že provází náš český život v dobách radostných i
obtížných a snad každý ji má rád, ke každému promlouvá.
Téměř šedesát lidí spolupracovalo na tom, aby 17. dubna promluvila i k divákům divadla Vzlet
v Praze. Orchestr za námi se vlnil jako řeka, proud hudby plnil prostor. Fenomenální osvětlovač
vykouzlil na jevišti barevný chrám a v něm se TO dělo. Celá Vltava byla vidět.
A proto děkuji. Báře Forbakové jako hybatelce především. Děkuji za všechny základkové děti, děkuji
za základkové učitele. Je nádherné zažít, když se mladí do něčeho smysluplného takhle hluboce
ponoří. Vždycky mě to naplňuje optimismem a říkám si: Ono to s tím světem ještě není tak špatné,
když se TOHLE děje.
Jitka Čápová, učitelka eurytmie na ZŠ Svobodná Písek