Střípky ze školních lavic eurytmie

Sedím na kopci, někde mezi nebem a zemí. Snad kdesi na půli cesty. Kdo ví.

Pode mnou se klikatí cesta vedoucí z údolí nahoru úbočím. Obracím se zpátky. Vzpomínám, kudy mne přivedly ty kroky, díky kterým jsem teď a tady.

Je to půl roku, co jsem spolu s ostatními „nadšenci eurytmie“, jak nám ráda říkává Angelika Storch, nasedla do vlaku plného dobrodružství a výzev. Do vlaku začínajícího studia eurytmie, tady na půdě Čech a Moravy. V čele s Angelikou Storch, dlouholetou norimberskou eurytmistkou. Dámou úctyhodného věku, která díky svému souhlasu stát se pochodní a štítem tohoto studia, přišla o vyhlídku poklidného stáří v domově důchodců.

Měníme se za dobu, kdy jsme se na počátku potkali. Ne každý doplul až sem, ne každý propluje dál.

Co je vlastně eurytmie, kromě  velkého setkání každého z nás sám se sebou? Proč se dnešní doba k tomuto tématu staví tak rozpačitě, ptám se? Snad proto, že si mnohokrát neumíme zodpovědět otázku vlastní duše, a utíká-li nám toto pod prsty, jak potom chápat eurythmii samotnou, která je s duší tolik spjata? Nebo opravdu věřit, že je to jen nahodilá směsice pohybů a gest? To mi jde těžko. Asi proto jsem teď a tady.

Na Hoře Matky Boží, která se sklání nad Králíky v Jeseníku, nás přivítal Poutní dům. Ten nám i skýtal pohostinné přístřeší po dobu našeho čtrnáctidenního červencového soustředění eurytmie.

Těch posledních šest měsíců od únorového slavnostního zahájení uteklo jako voda a naše dva týdny eurytmického setkání v tomto krásném místě uprostřed hor ještě rychleji. Program pod vedením našich lektorských světlušek – Hany Gitevy, Hany Mandlíkové a Daniely Petrové – a to za přísného i laskavého oka Angeliky Storch, byl nabytý intenzivním cvičením eurytmie a obohacený několika přednáškami a kreslením forem pod milým vedením Petra Šimka. Dny naplněné radostí z pohybu, tvoření a spolupráce, ale i setkání se s vlastními hranicemi možností a neposledně zkouška vůle.

Takto uběhlý čas uzavřelo závěrečné vystoupení nás studentů v refektáři místního kláštera a na úplný konec představení i samotných lektorek. Skončil tak půlrok každodenní zodpovědnosti vůči sobě i studující skupině skutečně denně cvičit a plnit domácí zadání, neopomínat společná týdenní setkávání menších skupin roztroušených po naší milé vlasti a zároveň pamatovat i na víkendová setkání celého našeho kruhu. Tento čas skončil, aby opět obratem povstal z popela jako pták Fénix, a vzlétl nám nad hlavou. Snad jen s o kus naléhavější výzvou vytrvat.

Každý z nás je malinko jiný, neopakovatelný. A před každým z nás tak stojí trochu jiná výzva.

Někdy se učíme víc vnímat ty druhé kolem sebe, a někdo naopak posiluje umění nenechat se pohltit okolím a sebejistěji si stoupnout sám do sebe. Je to jako v životě.

Vyjádřit se pohybem, to nás tady v eurytmii spojuje. Zároveň náš pohyb je nám i naším vlastním podpisem.

Společně hledáme harmonii sami se sebou i se světem. Jak se sladit, jak se vnímat a jak při tom neztratit sám sebe. Když pominu všechny ty tajemstvím zahalené věci, které se skrývají za závojem eurytmie, už jen toto je důvod, proč to zkusit.

Na závěr za sebe nechám promluvit slova básní, kterým skrze naslouchání sama sobě dala ve skutečnosti více než já život eurytmie. A to, co z ní doznívá kdesi tam uvnitř nás.

Pokud chcete, berte jejich slova jako pozvání k nahlédnutí do naší příští veřejné dílny eurytmického vzdělávání a naší studentské práce, která by měla proběhnout kolem Vánoc.

Tímto Vám tedy za sebe i náš studentský kruh eurytmie přeji krásné léto a ať se neztratíte v sobě ani ve světě  😉

 Kapky moře

Jsme jako kapky v moři,
co dohromady to moře tvoří.

Když Země zavolá nás k sobě vstříc,
společně obejmeme její líc.

A když Měsíc zavolá nás zpět znova,
v odlivu vyslyšíme ta slova.

Korálky na niti

Jsme jako hvězda vedle hvězdy,
když na Nebi zaleskne se.
Ať se tedy jejich světlo
i na nás k Zemi snese.

Jak korálky na niti,
když nitka přetrhne se,
korálek vedle korálku
do světa rozběhne se.

Kateřina Ježková
studentka eurytmického vzdělávání v Čechách a na Moravě
V Praze 4.srpna 2010