Základní členění eurytmie

Eurytmii rozdělujeme na tónovouhláskovou. Lidská řeč je nejen prostředkem k dorozumívání, ale také základním tvořivým projevem našeho Já. To, co se odehrává v hrtanu, v jeho okolních orgánech a ve vzduchu, když mluvíme, to se v eurytmii přenáší na celého člověka. Tvary, které vznikají z pohybu při vyslovování jednotlivých hlásek, které slyšíme, se tedy zviditelňují. Pohyb se stává navíc výrazem a projevem naší duše. Aby každá jednotlivá hláska správně zněla, je k tomu třeba zcela specifických pohybů našich mluvidel. Budeme-li zkusmo jednotlivé hlásky vyslovovat a zaposloucháme-li se do nich, zjistíme, že každá z nich má i svou vlastní vnitřní náladu. Samohlásky jsou blíže k našemu duševnímu prožívání (u hlásky A slyšíme určitou otevřenost, údiv, u hlásky E určité oddělení, ohrazení se atd.) Souhlásky tvoříme pomocí jazyka, zubů, rtů a patra a jsou určitým zrcadlením pohybů, se kterými se setkáváme také v přírodě (v hlásce B najdeme gesto ochraňující, obalující, hláska R uvádí do pohybu – „roztáčí rychle a rázně“ apod.)

Podobně je možné vyjádřit v eurytmii rytmus básně, její vnitřní náladu, rým, druhy slov a podobně. Není to tedy subjektivní libovolný pohyb, ale ztvárnění vycházející ze zákonitostí hudby a řeči. Také tónová eurytmie zviditelňuje v gestech to, co slyšíme jako melodii, rytmus, takt, harmonii a především intervaly. To, co žije jako skrytý obsah melodie mezi jednotlivými tóny, se stává názorným zážitkem.

Hlásková eurytmie se tak stává viditelnou řečí, tónovou eurytmii můžeme označit jako viditelný zpět. Tato pojmenování použil také Rudolf Steiner v názvech základních kurzů eurytmie. Tyto kurzy vyšly také v českém překladu.
Eurytmie jako viditelná mluva

R. Steiner: Eurytmie jako viditelná mluva. Hranice: Fabula, 2010

 

 

 

 

Eurytmie jako viditelný zpěv

 

R. Steiner: Eurytmie jako viditelný zpěv. Hranice: Fabula, 2012