Jak je možné učit připravenou mysl?

Jak je možné rozvíjet sám v sobě schopnost poznávat svět v jeho simultánní vnitřní jednotě, v ohromující četnosti bytí a duchovních možnostech? Jak se můžeme intuitivně ponořit do fenoménů, jako jsou události, které se odehrávají mezi dvěma proudy času? A abychom se posunuli ještě o krok za poznání, jak můžeme patřičně a esteticky vstoupit do světa skrze svobodné tvořivé konání?

V pravý čas je tak možné dosáhnout opravdové změny vědomí skrze meditativní mantry (dané například Steinerem), křížení proudů, protkaného proudění a proplétání mikrokosmů a makrokosmů. Tato změna může přivést k životu Urobora hermeneutického cyklu, ve kterém se tvoří celek a je vytvářen svým vlastním detailem a minulost se potkává s budoucností v současnosti bytí.

Nejspíš tou nejjednodušší a (často) přehlíženou metodou je Eurytmie, komunikační a terapeutické pohybové umění vytvořené Rudolfem Steinerem a Marií Steinerovou. Co se děje, když se skutečně podílíme na Eurytmii? V tomto krátkém pojednání se zaměřím na sedm hodnot, které sice nejsou ani kompletní, ani definitivní, ale mohly by ozřejmit potenciální prvotní možnosti k proměně struktury a dynamiky vědomí jedince, ležící v samém jádru plného prožitku Eurytmie. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že žádný z těchto bodů není abstraktním rozumováním, ale spíš souhrnem činů poznání, pomocí kterých může každý účastně nazírat dění kolem sebe.

  1. Tvořivě si uvědomovat myšlení, cítění a konání jako vzájemně se ovlivňující kreativní formy vědomí, které utvářejí lidskou formu a kvalitu vlastnosti místa a času.
  2. Pozornost se může zároveň upírat na dva póly – prostor a čas. Jedinec si musí být vědom sám sebe zároveň jako bytosti místa a bytosti času.
  3. Udržet v mysli proudící vědomý záměr, který předznamenává a vede fyzický pohyb, který ho zpřítomňuje.
  4. Být si vědom praktickým, ztělesněným a inspirativním vědomím, vztahů v poli činnosti a pohybujícího se centra, dynamického celku v protkávání s ostatními.
  5. Zažít svět jako rytmický proud, ne jako věc a (jak říká Whitehead) „příležitost k úžasu (okouzlení)“
  6. Vstoupit účastně a vědomě do proudu procesu, který vnímáme jako zřetelný a nezávislý fenomén času, ale zároveň ve vzájemném působení s prostorem. Čas i prostor tak můžeme vnímat jako hodnotné prostředí pro stávání se, které může být uskutečněno svobodnými činy.
  7. Uvědomit si sebe sama jako jedinečné nezávislé já soustředěné do vědomí na jedné straně a zároveň jako součást sdíleného společenství na straně druhé. Uvědomit si sebe jako jedince, který může stát osamoceně či se rozpustit v druhých, nebo radostně jako jedince, který může být celistvě přítomen sám v sobě i ve společenství zároveň.

Je možné, že máme k dispozici nevyužitý dar pro celosvětové společenství.

Angus Jenkinson
Říjen 2013